21 Cdo 2190/2009 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2190/2009 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. K., zastoupené JUDr. Miroslavem Richterem, advokátem se sídlem v Karviné - Ráji, Ciolkovského č. 282, proti žalovanému OKD, a.s. se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Prokešovo náměstí č. 2020/6, IČO 26863154, zastoupenému JUDr. Renatou Kadlubcovou, advokátkou se sídlem v České Těšíně - Mistřovicích, Hradišťská č. 119, o 44.874,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 25 C 55/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. února 2009 č.j. 16 Co 2/2009-33, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.318,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Renaty Kadlubcové, advokátky se sídlem v České Těšíně - Mistřovicích, Hradišťská č. 119. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil na odstupném poskytovaném při rozvázání pracovního poměru 44.874,- Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že u žalovaného pracovala od 1.2.1986 jako dělnice lampovny až do dne 31.8.2007, kterým pracovní poměr účastníků skončil na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 22.6.2007; i když v dohodě nebyl uveden důvod rozvázání pracovního poměru, došlo k němu proto, že "představenstvem OKD, a.s. bylo dne 24.4.2007 rozhodnuto o zrušení lampoven na jednotlivých důlních vnitřních organizačních jednotkách OKD, a.s. s tím, že práce lampoven bude zajišťována dodavatelsky jinou akciovou společností, a to OKD, HBZS, a.s. na základě obchodních smluv o poskytování služeb, a to od 1.9.2007". Žalobkyně pracuje podle nové pracovní smlouvy u OKD, HBZS, a.s. a žalovaná jí odmítá vyplatit odstupné s odůvodněním, že "došlo fakticky k přechodu části činnosti na jiného zaměstnavatele" ve smyslu ustanovení § 338 odst.2 zákoníku práce, ačkoliv tyto skutečnosti nemají na nárok na odstupné žádný vliv. Žalovaný potvrdil, že žalobkyně u něj ukončila pracovní poměr ke dni 31.8.2007 z důvodů jí uvedených a že nastoupila do práce u OKD, HBZS, a.s. Požadované odstupné jí však nenáleží, neboť "předem vyčleněná část žalovaného byla na základě obchodní smlouvy trvale začleněna k jinému zaměstnavateli OKD, HBZS, a.s.", dne 7.9.2007 byla mezi žalovaným a OKD, HBZS, a.s. uzavřena Smlouva o poskytování služeb, na základě které "činnosti doposud vykonávané" žalovaným s účinností od 1.9.2007 začala vykonávat společnost OKD, HBZS, a.s., všichni zaměstnanci, kteří dosud vykonávali práci "na úseku lampoven" u žalovaného, vykonávají stejnou práci u přejímajícího zaměstnavatele a byly tak splněny zákonné předpoklady pro přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů podle ustanovení § 338 odst.2 zákoníku práce. Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 30.9.2008 č.j. 25 C 55/2008-19 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 20.638,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Richtera. Z provedených důkazů zjistil, že žalovaná se rozhodla "začlenit lampovny vnitřních organizačních jednotek OKD, a.s. do centrální lampovny OKD, HBZS, a.s. k 1.9.2007 prostřednictvím kupní smlouvy, na základě které bude do centrální lampovny převeden potřebný majetek", že "bylo rozhodnuto, že původní pracovní poměr bude ukončen a dojde k navázání pracovního poměru u nového zaměstnavatele OKD, HBZS, a.s.", a že "následně byla uzavřena smlouva o poskytování služeb ze dne 7.9.2007 mezi OKD, HBZS, a.s. jako poskytovatelem a OKD, a.s. jako objednatelem o poskytování služeb, na základě které se OKD, HBZS, a.s. zavázalo poskytovat OKD, a.s. za úplatu služby vztahující se k provozu lampoven se zřetelem na požadavky legislativy a řídících aktů objednatele" s účinností od 1.9.2007 na dobu neurčitou, a uzavřel, že "k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nedošlo". Protože žalobkyně rozvázala pracovní poměr dohodou ke dni 31.8.2007 z "organizačních důvodů, má nárok na odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku (§ 67 zákoníku práce), i když od 1.9.2007 uzavřela nový pracovní poměr u OKD, HBZS, a.s. "rovněž se zařazením jako pracovník lampovny s místem výkonu práce OKD, a.s. Důl ČSM". K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26.2.2009 č.j. 6 Co 2/2009-33 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dospěl k závěru, že podle smlouvy o poskytování služeb, uzavřené mezi žalovaným a OKD, HBZS, a.s. dne 7.9.2007, došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, neboť ustanovení § 338 odst.2 zákoníku práce "nemá na mysli převod části zaměstnavatele k jinému zaměstnavateli, ale převod úkolů zaměstnavatele nebo jejich části k jinému zaměstnavateli", k němuž v projednávané věci došlo, když žalovaný "přestal vykonávat své úkoly vztahující se k provozu lampoven a smlouvou o poskytování služeb tyto úkoly převzal provozovatel, tedy OKD, HBZS, a.s. I když pracovní poměr účastníků skončil podle dohody ze dne 5.6.2007 ke dni 31.8.2007, žalobkyně nemá nárok na odstupné podle ustanovení § 67 zákoníku práce, neboť důvodem rozvázání pracovního poměru nemohla být - s ohledem na přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů na přejímajícího zaměstnavatele - žádná ze skutečností uvedených v ustanovení § 52 písm.a) až c) zákoníku práce. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že nemohlo dojít k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, neboť po platném rozvázání pracovního poměru účastníků došlo k "uzavření nové pracovní smlouvy a tedy vzniku nového pracovního poměru" mezi žalobkyní a OKD, HBZS, a.s., a že smlouva o poskytování služeb byla mezi žalovaným a OKD, HBZS, a.s. uzavřena až po sjednání dohody o rozvázání pracovního poměru a po skončení pracovního poměru dne 7.9.2007 "se zpětnou účinností ke dni 1.9.2007" (nemohla proto přejít práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů žalobkyně, která dne 1.9.2007 již nebyla zaměstnancem žalované). Žalobkyně poukazuje na to, že uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru jí navrhl žalovaný z důvodu, že "dochází k organizační změně, tedy rušení lampovny", že s ní vypořádala všechna práva a povinnosti "jako při rozvázání pracovního poměru" a že začala tvrdit přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů teprve poté, co jí žalobkyně požádala o poskytnutí odstupného. Žalobkyně uzavírala dohodu o rozvázání pracovního poměru v přesvědčení (jak ji ujišťovali zaměstnanci žalovaného), že rozvázání pracovního poměru je "nutné z důvodu zrušení lampovny" a že jí náleží odstupné; v důsledku postupu zaměstnanců žalovaného jí vznikla škoda "ve výši odstupného, které by jí příslušelo". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl, popř. zamítl. Uvedl, že "nebyl naplněn" ani jeden z důvodů uvedených v ustanovení § 52 zákoníku práce, který zakládá nárok na odstupné, když bylo prokázáno, že došlo k převodu části činnosti žalovaného "na nový subjekt", s nímž zákoník práce spojuje přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Požadavek žalobkyně na náhradu škody představuje nové tvrzení, které v dovolání není přípustné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, kdy došlo ke skutečnostem, z nichž žalobkyně dovozuje svůj nárok na odstupné - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb. a č. 181/2007 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31.12.2007 (dále jen "zák. práce"). Podle ustanovení § 67 odst.1 věty první zák. práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v ustanoveních § 52 písm.a) až c) zák. práce nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší při skončení pra